Zavařování

Zavařování je tradiční metodou uchovávání potravin, nejobvykleji zahrádkářských přebytků. V podstatě jde o to, že sterilizovaná potravina se nekazí, nemůže hnít bez přístupu hnilobných bakterií.

Vlastní proces zavařování je relativně nenáročný na vybavení, zato si však žádá čas. Nehodlám se zde zabývat konkrétními recepty, ale spíše obecně postupem a potřebným vybavením. Konkrétně na zavařování potřebujete: zavařovací hrnec a sklenice s víčky. Dá se použít i větší obyčejný hrnec (pokud děláte jen pár skleniček) ale lepší je originál zavařovací, s teploměrem ve víku. Není nutné, ale je to pohodlnější, nemluvě už o tom, že zbytečně neochlazujete zavařované sklenice nakukováním a sami neriskujete opaření. Každopádně v hrnci musí být nějaké podložka, aby nebyly sklenice při zavařování přímo v kontaktu s horkým dnem. V oficiálním zavařovacím hrnci je k tomuto účelu děrovaná podložka na nožičkách, pokud použijete hrnec jiný, tak pomůže pařák, případně alespoň nějaký starší hadřík (výborně se osvědčily třeba zbytky starého froté ručníku a podobně).

Dále je potřeba mít dostatek čistých sklenic a víček. Respektive víček vždy raději víc, stává se, že přes veškerou snahu víčko nepřisedne jak má. Zvláště, když je již starší. Nevěřte tomu, že je nutné pro každé zavařování mít vždy nová víčka. Ta Omnia (přimačkávací) vydrží při šetrném sundávání z láhve minimálně pětkrát, šroubovací (pokud je po sundání omyjete a osušíte, aby nezpuchřela gumička těsnění) jsou prakticky nezničitelná (podmínka je, že je při otevírání nepáčíte třebas mincí či nožem). Po naplnění láhví je nutné očistit okraje, aby víčko dosedlo plnou plochou. Sklo v zásadě může být vlhké, ale nikoliv špinavé. Šroubovací sklenice přiměřeně dotáhněte, na zamačkávací ještě potřebujete takzvanou hlavu, kterou přimáčknete víčko stejnoměrně ze všech stran. Pro vlastní zavaření vložte uzavřené sklenice do hrnce, zalijte přiměřeně (stačí méně jak do poloviny výšky) vlahou vodou (nikdy ne studenou nebo vařící, sklo nemá rádo tepelné šoky, konkrétně ze sklenic rády odpadávají dna) a dejte ohřívat. Doba zavařování je obvykle 20 minut, ale třeba okurky raději vařte co nejméně, aby zůstaly křupavé. Je možné si zavařit prakticky cokoliv, všetně masa či hub, nicméně to první je místo zavařování je mnohem šetrnější mrazit a to druhé jak mrazit tak sušit.

Zde si můžete prohlédnout  několik konkrétnějších postupů při zavařování různých surovin. Jako zajímavůstka nyní je docela oblíbené zavařování … v myčce. Opravdu to není hloupost a ze zásady to prostě musí fungovat. Prostě v myčce nastavíte program s nejteplejší vodou (nad 65 stupňů), čili ne nějaké eko, vložíte tam naplněné a pečlivě uzavřené sklenice no a normálně si nádobí spolu se sklenicemi zavařeného produktu „umyjete“. Pokud chcete mít psychický komfort, tak to prostě pustíte dvakrát.