Většina lidí nedá na hmoždinky dopustit, v některých případech se však stává, že jejich uživatelé nejsou s výsledkem spokojeni. Důvodem zklamání je však většinou použití nesprávného typu hmoždinky.
Zavěšování předmětů pomocí plastových hmoždinek je rychlé a snadné. Odpadá při něm namáhavé vysekávání otvoru pro dřevěný špalík a umožní jednoduché připevnění obrazů a poliček také obyvatelům panelových bytů.
I když lze v plném zdivu a v betonu použít prakticky kteroukoli plastovou hmoždinku, doporučuji 
hmožděnku s je trojdílnou konstrukcí, díky níž se vzpěrný tlak rovnoměrně rozkládá na stěny otvoru, hmoždinka drží pevně v jakémkoli typu zdiva. Nejvhodnější je však pro připevnění předmětů na stěnu z dutého zdiva. Při otáčení si vrut v její neproříznuté špičce postupně vyřeže závit. Rotace a posuv špičky zajistí složení rozděleného těla hmoždinky do uzlu, který se ve zdivu pevně zakotví.
Tvrdým oříškem se může stát zavěšování předmětů na stěnu z pórobetonových tvárnic, které ovšem zejména v novostavbách stále častěji převažují. Snadno to jde s hmoždinkami TFS dlouhého provedení, ale také s typem VLF. Stejně jako v předchozím případě je principem vytvoření uzlu, který se pevně v pórobetonu zachytí.