Péče o starožitný nábytek

Starožitný nábytek je chloubou každé domácnosti. Většinou jde o velmi hezké kousky, které máme po předcích a které ukazují, že kdysi se opravdu věci dělaly pořádně a nerozpadaly se při prvním stěhování, což se týká většiny produktů z klasických nábytkářských velkofirem. Starožitný nábytek vydrží hodně, ale samozřejmě ne všechno a také můžeme jeho životnost správnou péčí zlepšit.

Samozřejmě nábytek existuje proto, aby se používal. Takže jen takové zaplácnutí místa v pokoji nějakým pracholapem bez praktického využití nemá moc velký smysl. A to ani z ozdobného hlediska, protože to vypadá spíše jako hloupý snobismus a nepochopení funkce předmětu. Pokud chceme něco jen tak vystavovat bez jakékoliv praktické úlohy, je lepší si pořídit sochu, obraz či nějakou jinou dekoraci. Používat ale samozřejmě neznamená ničit a také jsou věci, na které se už starožitnost moc nehodí.

Začněme s podmínkami. Starožitný nábytek bychom měli rozhodně držet dál od příliš vysoké vlhkosti vzduchu. Týká se to i například čerstvě vymalovaných místností. Do těch předměty přinášíme až po kompletním vyschnutí, jinak je můžeme poškodit a nebo jim snížit životnost.  Podobně jako vlhkost (o mokru či neustále unikající či srážející se páře ani nemluvě) je nevhodné i sucho. Sice z něj nehrozí plísně, ale dřevo pro změnu sesychá a díky tomu může popraskat nebo se zkroutí. Kromě sucha je nevhodné i příliš vysoké teplo, které dřevo vysouší – a nevhodný efekt je samozřejmě stejný, jako v příliš suché místnosti. Nevhodné jsou i obecně různé rychlé změny podmínek, z horka do chladu a zase zpět, z vlhka do sucha a tak dále a tak podobně. Tam je lepší nechat „zvykat“ naši starou krásu postupně na změnu, protože radikální skoky mohou nábytek poškodit více, než konstantní nepříliš vhodné podmínky. Pozor také na světlo, příliš ostré může mít vliv na barvu předmětu, tmavší světlají, světlejší tmavnou. Rozhodně by starožitný předmět neměl být nikdy vystaven slunečním paprskům.

Při používání starožitného nábytku bychom také postupovat s rozumem. Dřevěné a zvláště leštěné plochy stolů jsou velmi citlivé na poškození. Při psaní je dobré používat různé podložky a nebo psát pouze do sešitů a notesů s pevnými deskami. Stejně tak bychom neměli po hladkých plochách přesouvat nic drsného či ostrého (například otlučený laptop nebo starý hrnec) a už vůbec si na ně nestoupáme v botách – například při malování. Prádelníky, komody, skříně a jiné kusy nábytku, které slouží k přechovávání různých věcí nesmíme přetěžovat ani přecpávat, aby se nám neoslabovaly spoje. Nábytek by měl být zatížen rovnoměrně, hlídejme také, jestli stojí opravdu rovně a případně ho něčím vypodložme. Nepravidelné zatížení vede postupem času k deformaci, kterou již většinou nejde opravit výměny velké části nábytku a tím pádem bez zrušení názvu „opravdu starožitný kousek.“  Může se samozřejmě stát, že nám něco někdy odpadne. Rozhodně nic nevyhazujme, uložme to a buď si zjistěme, jak se daná věc opravuje nebo to nechme odborníkovi – to druhé raději dělejme vždy, pokud je náš předmět opravdu vzácný.  K leštění různých kovových částí, převážně mosazi, přistupujme velmi opatrně. Klasické čističe totiž mohou poškodit barvu okolního nátěru nebo dřeva a tu pak nejde domácími způsoby vrátit do stejné podoby. Nejbezpečnějším způsobem je čištění mosazných ozdob, pantů, kliček atd. stejným prostředkem, jakým čistíme a leštíme dřevo.

No a nakonec již jen krátce něco k přesouvání a stěhování starožitného nábytku. Ideální je to nedělat. Ale samozřejmě někdy se takové situaci prostě nemůžeme vyhnout. Nábytek obecně nikdy netaháme a nedřeme po zemi. Lehké kusy můžeme přenášet sami, u těžších vždy seženeme nějakou pomoc. Zvedáme je vždy za nejnižší zatíženou část. Předměty, které mají různé zásuvky a poličky před transportem vyprázdníme, zásuvky s poličkami opatrně vyndáme. Dvířka zajistíme, aby se při přenášení neotevírala. Cokoliv co má nožičky zvedáme rovnoměrně nahoru, nikdy to nenakláníme na nohách, protože bychom je mohli poškodit. Velmi těžké a hlavně veliké desky ze skla nebo mramoru přenášíme ve svislé poloze, abychom neriskovali jejich zlomení. Pro zajištění předmětů, například během malování, zakrýváme je čistým ochranným obalem.