Pokud chceme koberec uchovat v jeho původní kvalitě co možná nejdéle, je rozumné si nechat u odborníka jeho okraje po celém obvodu dokonale obšít. Podlahová krytina se tak nebude třepit, v případě pěnového podkladu drolit, kroutit apod. Totéž doporučujeme, pokud nechcete využít obvodových lišt, při pokládce koberce po celé ploše místnosti. Má to velkou výhodu – lišty je třeba pracně otírat od prachu, kdežto okraje koberce vždy pohodlně vyčistíme vysavačem. Pokud se však rozhodneme pro lišty, kovové raději vynechme. Ty totiž dle odborných čalouníků okraje koberce po čase zničí.
Když už je to s naším kobercem na pováženou a rozhodneme se pro odborné ošetření, měli bychom krytinu předem zbavit nečistot. Firma sice koberec dokonale vyčistí (suchý i mokrý proces), ale opakování tohoto procesu nikdy neuškodí.
A co koberci nejvíce škodí? Leckoho asi překvapí, že chození na boso. Často tak činíme z obavy před prochozením jemného koberce domácí obuví. Pot z kůže ovšem po čase vytvoří na povrchu koberce mastný povlak, kterého se již těžko zbavíme. Škodí i nepravidelné vysávání, jež díky zapadlým pevným částečkám značně naruší podkladovou osnovu koberce. Nakonec ale jedna dobrá zpráva: Vlněný, prošlapaný a po okrajích poškozený koberec lze takřka vždy opravit a vyčistit do původního stavu! Opět se tedy potvrzuje pravidlo, že s kvalitními a tudíž i dražšími věcmi vlastně ušetříme (na rozdíl od levných syntetických koberců, které po krátké době můžeme rovnou vyhodit).
Jsme-li majiteli perského koberečku s třásněmi, počítejme s tím, že je sice vyčistíme, ale už velmi těžko dokonale vybělíme. Navíc, pokud jsou poškozené, bude lepší je uříznout a koberec obšít. Samozřejmě ve stejné barvě i kvalitě – tedy vlněnou nití.
Než se kobereček obšije, podloží se okraje po celém obvodu pevným tkalounem. Pokud by se tak nestalo, steh by byl řídký a nekvalitní. Po čase by se začal třepit a my bychom opět přispěchali s kobercem v podpaží a kyselým výrazem ve tváři k čalouníkovi.
Před nákupem koberce bychom již měli mít jasno v tom, zda se bude lepit napevno, nebo pouze fixovat proti posunu. Krytiny s pěnovým podkladem lze položit i volně, koberce s tkaninou na rubu by však už měly být pevně přilepeny k podlaze. Další variantou jsou oboustranné lepicí pásky – když povolí, lze je nahradit novými. Dobrým tipem jsou i samolepicí gumové mřížky, které můžeme nastříhat a přilepit jimi pouze okraje krytiny, nebo je využijeme po celé ploše. Nejčastěji se však používají klasická lepidla. Prodávají se buď již namíchaná, nebo ve formě prášku, který se mísí s vodou. Pro všechna vodou ředitelná lepidla platí, že se po čase snadno odstraňují. Zbytky lepidla ihned setřeme mýdlovým roztokem. Budeme-li lepit plošně koberec s hladkou pěnovou vrstvou, vystačíme si s fixační mřížkou, vpichované krytiny či koberce s hrubou pěnou však lepíme speciálním lepidlem. Je-li podklad jutový, zásadně nepoužíváme lepidlo ředitelné vodou.
Než koberec definitivně přilepíme, je třeba podklad dokonale vyrovnat. K tomuto účelu slouží různé stěrky (dělí se podle typu podkladu). Nejpoužívanější jsou samonivelační, které si po rozlití do plochu samy najdou nerovná místa a vyplní je. Ceny se pohybují od 900 Kč za balení o25 kg.
Někdy je třeba podklad penetrovat (obzvláště při pokládce PVC). Aby se voda z lepidla „nenatáhla“ do stěrky, vytvoří se pomocí penetračního přípravku film, který umožní dokonalejší spojení obou materiálů, tedy podkladu a podlahové krytiny. Náklad na m2 se pohybuje kolem 6 Kč.
Lepidla se dělí na ta, která spojují textilní materiály (koberce), plastové (PVC, lina) či dřevěné. Podle toho, jaký zvolíme koberec, vybíráme i typ lepidla. Například u zátěžového koberce použijeme lepidlo se stálou elesticitou. Náklad na m2 se pohybuje kolem 20 Kč.
Tip: Firma Koberce KK Praha nabízí ve svém eshopu koberce všeho druhu, od metráže, přes zátěžové, běhouny či kusové.