Malířské barvy se u nás začaly používat prakticky až po I. světové válce, do té doby se zdi převážně bílily vápnem. Při jeho hašení však bylo možno se nebezpečně poleptat a dokonce přijít o zrak, také barvit se dalo jen takovými pigmenty, které snášejí jeho alkalitu. Nástup malířských barev znamenal výraznou změnu. Práce s nimi je totiž bezpečnější, jednodušší, dají se barevně tónovat, chemicky nejsou agresivní a mají mnohem vyšší krycí schopnosti, takže úspěšně překryjí i starší tmavé nátěry. Aby se na nich nesrážely vodní páry a nešířily plísně, musí však být paropropustné (stěna musí takzvaně „dýchat“), malba také nesmí opadávat nebo se nadměrně otírat a alespoň částečně musí odolávat vodě.
Pokračovat ve čtení „Jak malovat – příprava pro malování pokojů“