Barvy zdí dětského pokojíčku

Po narození miminka vnímají svět rozmazaně a jen v různých odstínech šedi, ale tato situace se velmi rychle začíná měnit a dětské oči začínají čím dál tím lépe rozeznávat různé barvy kolem sebe. Kolem čtvrtého měsíce by měl být ten proces dokončen a jejich přístup k barvám by měl být stejný, jako u dospělého člověka. Proto je určitě dobré věnovat větší pozornost výzdobě zdí dětského pokojíčku.

Samozřejmě existuje jakási ustálená představa, že malé holčičky by měly být již od dětství obklopené růžovou a chlapečci pro změnu modrou. Ale ve skutečnosti neexistuje pro to racionální důvod. Rodiče by se spíše měli zaměřit na to, jakou funkci bude mít ta či ona část místnosti a hlavně, jakou náladu může u dítěte vybraná barva vyvolávat. A také jaký psychický stav považujeme u potomka za nejvíce žádoucí.

Obecně u nejmenších miminek se doporučují co nejklidnější neutrální barvy v různých pastelových odstínech. Důvodem je to, že ve chvíli, kdy začnou rozlišovat mezi barvami, začnou je samozřejmě také nějaké barvy dráždit. A u nemluvňat je potřeba spíše klid než neustálá roztěkanost a podrážděnost. Vybírají se spíše světlé odstíny, z barev je doporučován meruňkový nebo broskvový odstín. Také se využívá barva lososová, vanilková, krémová případně holubí modř.

Výraznější barvy můžeme nasadit do pokoje trošku staršího dítěte, někdy mezi prvním a druhým rokem života. Ale stejně bychom se některým měli vyhnout. Jedná se hlavně o výraznější a svítivou červenou a také o černou. V tomto věku už můžeme experimentovat s působením barev na psychiku a tak je možné dát nadměrně aktivnímu dítku do pokoje více blankytně modré a naopak mrňousovi, jehož životní krédo je mouchy snězte si mne, oživme jeho pokojík teplou oranžovou kombinovanou s šedí.

U předškolních dětí si již můžeme hrát s mnoha výraznějšími odstíny a také je možné začít zdobit zdi jeho pokoje různými ornamenty, zvířátky, autíčky či jinými motýlky. Doporučuje se ale přeci jen určitá střídmost, protože příliš mnoho ostrých kombinací a také spousta elementů, na kterých ulpí dětské očko, mohou způsobit, že nám dítě bude výrazně hůře usínat a také může mít problémy se soustředěním.

U dětí školou povinných bychom při výzdobě zdí měli začít brát ohled také na to, co si náš potomek přeje a jaké barvy má rád. Názory se sice dost často mění a malovat asi budeme víckrát, ale výsledkem je pak pokoj, ve kterém se dítko cítí bezpečně a dobře. Samozřejmě je tady nutno užít i trochu selského rozumu a porovnat dětské přání s charakterem dítka a neuléhat případným úplně nesmyslným nátlakům. Depresí zmítaný puberťák by rozhodně neměl sídlit v kompletně černém pokoji a mladá hyperaktivní hysterka zase může toužit po krvavě rudé výzdobě, ale neměla by ji dostat. Přesněji můžeme dovolit ratolestem i na takové extravagance, ale spíše v podobě různých plakátů či například jednoho kusu nábytku.